Knihy pro děti
Symbol Bohumil

Čuňa, Zulu a Ferda

Vydalo nakladatelství Albatros, Praha, 2016

Ilustrovala Jitka Petrová

"Vítězný rukopis literární soutěže nakladatelství Albatros z roku 2015 o nejlepší humorný příběh pro děti. Čuňa, Zulu a Ferda. Pašík, který nechce skončit jako jitrnice. Opice, která utekla z cirkusu a míří do Afriky. Jezevčík, kterého lidé odkopli jako… no, jako psa. Když Zulu náhodou osvobodí Čuňu z chlívku, vydávají se společně na útěk před rozzuřeným hospodářem a jeho kumpánem myslivcem. Cíl: Afrika. Vydrží jejich přátelství takovou zkoušku?" (oficiální text nakladatele)

Humorný příběh pro děti, který nepostrádá ani momenty napětí a hlavně je zcela ovládán charismatickými osobnostmi vtělenými do zvířat. Více v rozhovoru s Bohumilem Matějovským v Albatrosu.

Ukázka z díla

Zastavili se na okraji lesa a travnatého svahu. Pod svahem se rozprostírala tichá vesnička. Zulu ukázal na nízký domek se zahradou, který stál hned pod svahem.
„Tenhle domek je pro náš plán, který jsem nazval Zahnání škrundavého hladu, jako stvořený. Byl jsem se tu podívat už dnes ráno, takže vím, že tam v zahradě nemají žádného psa. Což je hotový zázrak, protože jinak tu skoro u každého domku mají velkého vzteklého psa. Takový hloupý lidský zvyk. Proč si nepořizují raději malé psíky jako jsi ty, že jo?“

Pak si přiložil k očím dalekohled a chvíli ten domek pozoroval.
„Vzduch je čistý,“ přikývl nakonec.
„To je dobře že tam nemají žádného psa. Já se totiž psů bojím,“ přiznal se Ferda. „Teda jenom těch velkých a vzteklých.“
„Bojíš se psů? Vždyť jsi sám pes.“
„No a co. Každý se něčeho bojí. Copak vy, opice, se nebojíte ničeho?“
Zulu se zamyslel. „Teď mně teda zrovna nic nenapadá… ale jednou, když jsem v cirkuse předváděl na hrazdě nové číslo s veletočem vzad a kolem dokola, tak jsem se bál, že mi lidi budou málo tleskat. Že se jim to nebude líbit. Ale už dost řečí. Pěkně tu na mě počkej a já těm lidem tam dole zatím seknu… seberu… čmajznu… prostě si vypůjčím nějaké to jídlo.“
„Tak jo. Já tady počkám,“ ulevilo se Ferdovi, když zjistil, že se té akce Zahnání škrundavého hladu nebude muset účastnit.
Pak na něho Zulu spiklenecky zamrkal.
„Od téhle chvíle jsme parťáci, Ferdo. Víš, co to znamená?“
„To nevím.“
„No to znamená… jak bych to jen řekl… prostě ty máš například hlad a já ti pomůžu sehnat jídlo. Nebo naopak: mně budou na zádech svrbět v kožichu blechy a ty mi pomůžeš se jich zbavit. Nebo do třetice: někdo nás bude honit, bude nás chtít třeba sežrat… tak budeme prchat společně, pěkně bok po boku. To jsou parťáci, rozumíš? Tak… a já jdu na to.“

Pak se přikrčil, aby splynul s vysokou trávou a tiše se vydal za svým úkolem. Ferda zůstal na místě a dával pozor.
Musel myslet na to, co mu Zulu právě řekl. Že od téhle chvíle jsou parťáci.
A to už asi něco znamená, pomyslel si hrdě.

Zobrazit knihu v nakladatelství
Hodnocení na Databazeknih.cz

Dobrodružství potkanů

Vydalo vydavatelství Akcent, Třebíč, 2010

"Stárnoucí potkan Vasil má už své nejlepší období dávno za sebou. Živoří v podzemí Staré čtvrti a nostalgicky vzpomíná na své mládí. Celou tu dobu ho však trápí jeden nepotrestaný zločin, který se stal ještě v době, kdy sloužil u místní sklepobrany. Zdá se, že tento zlý skutek zůstane už navždy nepotrestán. Pak se tu však objeví odvážný potkan Majkl, který právě přicestoval v lodním podpalubí ze vzdálené Ameriky. Nabízí svou pomoc, své bohaté zkušenosti a slibuje, že neznámého zločince vypátrá. Bude se za ním ovšem muset vydat do tajemné země moudrých potkanů. Země opředené mýty. Země ležící kdesi za kanalizační hranicí Staré čtvrti. Právě tam totiž vedou stopy hledaného potkana. Existuje však vůbec taková tajemná země? Jsou tam skutečně k vidění všechny ty neuvěřitelné věci, o kterých si potkani ve Staré čtvrti po večerech povídají? Vydejte se s našimi hrdiny na tuto tajuplnou a nebezpečnou cestu. Cestu, která ukáže, jakou hodnotu má skutečné přátelství." (oficiální text vydavatele)

Dobrodružně-detektivní kniha pro mládež ze světa pod našimi městy, který žije svým vlastním životem. Jejich svět je velmi pestrý na charaktery, povolání, slovník, ba i zájmové koníčky.

Ukázka z díla

Po tom přijetí u guvernéra je kapitán dovedl do hostince U Pivíska a Pižli.
Hostinec byl vybaven z kamínků, kousků cihel, dřeva a plastových zbytků, vše umně pospojováno zvláštní směsí bláta a písku.
Hostinský Pivísek byl potkan v legrační zástěře. Už na první pohled bylo zřejmé, že je to veselá kopa.

"Samozřejmě že tu vzácný hosty ze Starý čtvrti a z Ňorku rád ubytuju, i když ani nevím, kde nějakej ňork vlastně leží," spustil, sotva mu kapitán oba návštěvníky přivedl a představil. "Já totiž nikdy moc daleko necestoval. Já vlastně necestoval vůbec. Já jsem pořád jen tady. My tu máme totiž otevříno nonstop, tak se u výčepu střídám se svým bratrem Pižlou... on teď zrovna spí, a až si odpočine, vystřídá mě."

"V Ňorku žádný hostinec nemáme," rozhlížel se Majkl, "jen malý jídelny, kterejm říkáme MekPotkany."

"Tak pojďte," šveholil Pivísek. "Teď není sezóna, teď máme skoro všude volno. Můžu vás ubytovat v komoře s výhledem na hlavní stoku. Tady pozor, tyhle schody trochu drobí... pár hostů si už na nich rozbilo drž... prostě uklouzli. Musím to nechat opravit. Představte si, to jsem tu měl ubytovanýho jednoho architekta a von na ty schody kouká a povídá: 'To je pěkný a stylový schodiště, že takhle přiznává cihlu, to je zajímavej architektonickej prvek.' Přiznává cihlu! Von ten učenej bambula myslel, že to tak má bejt," vyprskl hostinský smíchy. "Ačkoli by mě zase přišlo levnějc nechat to jako přiznanou cihlu. To není tak špatnej nápad. Jo, kdybyste přišli o hodinku dřív, zastihli byste tu mýho bratra Pižlu. Střídáme se spolu u výčepu. Proto se to tu jmenuje U Pivíska a Pižli. On šel před chvílí spát a pak mě zase vystřídá. My tu totiž máme otevříno nonstop, tak se spolu pořád střídáme. To jsem vám ale už říkal, že jo? Hele, mládenci, taky si ve Starý čtvrti nebo v tom Ňorku rádi vyprávíte fóry? Já fóry miluju. Znám jich tisíce. Kolikrát se hosti mým anekdotám tak smáli, že jsem myslel, že jim to přivodí smrt. I když to bych nerad, protože pak by mi nemohli zaplatit za útratu, že jo. Nejdřív pěkně zaplať a pak se teprve směj. Nejradši mám fóry o krysách. Třeba tuhle: přijdou dvě krysy do prodejny televizorů a začnou si vybírat. Prodavač se jich ptá: Máte zájem o barevnou nebo černobílou? - To je nám fuk - řeknou krysy - hlavně aby měla hodně kanálů."

A Pivísek se svému vtipu začal hned tak smát, jakoby ho slyšel poprvé.

Zobrazit knihu ve vydavatelství
Hodnocení na Databazeknih.cz

O ježkovi, který se ztratil

Vydalo vydavatelství Akcent, Třebíč, 2015

Ilustrovala Dagmar Španillerová

"Příběh ježka Bodlinky, který se ztratil. Na své cestě potkal nové kamarády – zajíce Jetelíka a veverku Danušku. S nimi prožil nová dobrodružství a nakonec s nimi zůstal bydlet u starého dubu, houštiny plné voňavého listí a políčka plného jetele." (oficiální text vydavatele)

Knihu ocení nejmlasší čtenáři. Text je nápaditě doprovázen kresbami Dagmar Španillerové.

Ukázka z díla

Ježek Bodlinka si jednoho dne upletl z kapradí a březových větviček čtyři bačkůzky. Ozdobil je žaludy z nedalekého dubu dubu a hned si je obul. A protože mu na nohách pohodlně seědly a také mu náramně slušely, rozhodl se, že se vydá na výlet.

A tak si to vesele vykračuje lesem, pak přes louku a uschlou mez, znovu přes les a přes borový háj k nějakému poli - až se nakonec ztratil.

Zobrazit knihu ve vydavatelství
Hodnocení na Databazeknih.cz

Co do lesa nepatří

Vydalo vydavatelství Akcent, Třebíč, 2016

Ilustrovala Ludmila Šnajderová

"Příběh o tom, jak se liška, jezevec, jelen, datel, medvěd a divočák rozhodli chránit svůj les, aby zůstal krásný a čistý. Nebylo to jednoduché, ale společnými silami se jim to přece podařilo." (oficiální text vydavatele)

Hezké vyprávění s poučným obsahem.

Ukázka z díla

Pak se liška vydala za medvědem, který si z hromady harampádí odnesl staré kolo.

U svého brlohu medvěd nebyl, tak se liška vypravila k blízkému kopci. Tam medvěda spatřila.

Seděl na zemi a všude kolem něho se povalovaly trosky rozpadlého kola. Medvěd držel v ruce pouze utržená řidítka a na hlavě měl obrovskou bouli.

„Cos to vyváděl, medvěde?“ zeptala se liška polekaně.

„Liško… to teda bylo něco,“ vydechl medvěd.

...

Zobrazit knihu ve vydavatelství
Hodnocení na Databazeknih.cz

Bobr a liška

Titulní stránka knihy Bobr a liška

Vydavatelství Akcent, Třebíč, 2017

Ilustrovala Dagmar Španillerová

"Bobr Zoubek žil spolu s ostatními zvířátky spokojeně u malé říčky na okraji lesa. Jednou se mezi ně vloudila vychytralá liška. A jako každé lišce se podařilo i jí dobromyslná zvířátka přelstít. Ale to by nebyl šikovný Zoubek, kdyby si neuměl poradit..." (oficiální text vydavatele)

Nápaditý příběh vhodně doplňují ilustrace klasického střihu.

Zobrazit knihu ve vydavatelství
Hodnocení na Československé bibliografické databázi